400 let starý dům II.

V krkonošské Úpici mají 400 let starý dům s výjimečnou historií. Náročná rekonstrukce si žádala přítomnost řady odborníků. My jsme měli na starost interiéry budoucího muzea. Co bylo hlavním cílem rekonstrukce a jak probíhala?

V prv řadě bylo třeba zachránit zchátralou památku. Pak ji přestavět na muzeum a galerii. A před samotným začátkem rekonstrukce muselo být provedeno několik průzkumů: statika nebo posouzení stavu dřevěných konstrukcí.

Bylo jasné, že část dřevěných konstrukcí byla napadená dřevokazným hmyzem a houbami. Nevyhovující byla i azbestem pokrytá střecha a my jako specialisté na interiéry jsme doslova plakali nad dlouho zanedbaným vnitřkem stavby. Totiž ani podlahy na tom nebyly o moc lépe než azbestová střecha.

„Roubenka nás nadchla svým neskutečně silným a autentickým duchem.Najdeme tady například raně novověký dymník, prvorepublikový byt nebo dokonce sklepní pivovod. Každá tříska stavby má svůj příběh a svou skromnou duši,“ popisuje Mirek.

První na řadu během rekonstrukce přišly roubené konstrukce vnějšího pláště, povalové a trámové stropy. V dalších letech byla opravena střecha. Azbestová střecha z minulého století se dočkala výrazné proměny a vrátily se zpět dřevěné šindele – to se výrazně odrazilo na vnějším vzhledu Dřevěnky. Odborná práce všech na stavbě měla jasný směr: jednoduše, s maximálním respektem k výjimečné stavbě… Proto jsou všechny vnější i vnitřní stěny nabílené vápnem. Ovšem u vnějších stěn se vápnění nepodařilo – necitlivý zásah ze 70. let minulého století (přidání motorového oleje do nátěru) zamezil využití vápenného nátěru.

Kdykoliv to bylo jen trochu možné, využili se technologie přesně sledující historické postupy. Prostě přísně a fundamentálně. Když budeme konkrétní, na stavbě se použily ručně přitesávané kuláče – na základní roubenou konstrukci. Na střeše jsou pak použité ručně štípané šindele. A u hliněných podlah jsme postupovali stejně. Respekt, pokora, stoletími ověřené techniky.

Při návrhu interiéru jsme postupovali s maximální pokorou, veškeré potřebné prvky jsou upozaděny tak, aby vynikla krása a jednoduchost roubenky. Osvětlení, výstavní prvky, nebo třeba kamna a toaletyto všechno je výsledek pokorné metody navrhování. Cílem nebylo svými nápady „vyniknout“, ale „nechat vyniknout, dodává Mirek.

Zcela unikátní je tak kombinace tradičních technologických postupů s požadavky na moderní muzeum. Co to pro nás znamenalo v praxi?Tak například jak zakomponovat do čtyři sta let staré stavby skryté podlahové topení nebo speciální vytápění cirkulující vzduchem. Naše práce byla u této realizace vedená jasnými principy: citlivý přístup ke všem materiálům a řešením a Dřevěnka musí stále mít architektonický výraz své doby.

Práce na Dřevěnce trvaly devět let a rekonstrukce se v investičních nákladech vyšplhala na téměř 20 miliónů. Prostory bývalého hostince se proměnily na moderní víceúčelovou přednáškovou místnost s kachlovými kamny, v prostorech bývalých obchodů dnes návštěvníci najdou informační centrum.

V prvním patře je pak prostor určený pro expozici městského muzea a galerie. Ta seznamuje návštěvníky s životem měšťanů na přelomu 19. a 20. století. Za shlédnutí stojí i podkroví, tady je nainstalována výstava fotografií z průběhu rekonstrukce. A v příštím dílu? Pochlubíme se oceněními, která tato stavba získala. A ukážeme, proč archicraft znamená mimo jiné lásku k poctivému řemeslu.