Dvanáct let navrhování bytů I.

Interiéry rodinných domů a bytů již nějaký ten pátek navrhujeme. Co se za tu dobu změnilo a v čem jsme se zlepšili? Přečtěte si první část rozhovoru s Mirkem a Tomášem.

Jaké představy o navrhování jste měli na začátku?

Mirek: Dvanáct let pro mě osobně znamená obrovský posun ve znalosti systému navrhování – když jsme začínali, neuměli jsme si nacenit práci a neuměli jsme práci dělat systematicky, od první schůzky po utření prachu. Nějaké tušení jsme samozřejmě měli, ale dnes už dopředu víme, jak velký byt zabere kolik času a kolik se tam vejde peněz. Dokonce víme i to, kolik lidí z ateliéru má na projektu ideálně pracovat.

Tomáš: V začátcích vždy převažovala radost, že se na nás někdo obrátil. Dnes je ta radost samozřejmě taky, ale už nejsme v takové euforii, spíše přemýšlíme, jak v návrhu postupovat. Takhle to má na začátku asi každý architekt.

Jak se mění velikost a standard bytů, které navrhujete? Obojí roste?

Mirek: Velikost bytů se určitě zmenšuje. Každým rokem tvoří developeři menší a menší byty, protože cena nemovitostí stoupá. Mým názorem je, že kapitalistický trh někdy trochu destruuje základní hodnoty a potřeby. Klient vidí v půdoryse čtvereček s popiskou ložnice, ale že se mu tam nevejde normální dvojpostel se šatní skříní už není prozrazeno a on to nevidí. Samozřejmě se k nám s postupem času a kariéry dostávají větší zakázky bez kompromisů, ale zrovna byty toho nejsou úplně důkazem. Ukázkou prestiže totiž není velký byt, ale kvalitně provedený a vybavený byt.

Tomáš: Dnes dostáváme složitější realizace a projekty, které budou z podstaty věci dražší. Takové interiéry člověk nesvěří studentovi, musíte si být jako klient jistý, že má architekt dostatek zkušeností.

Mirek: … A navíc tenkrát bychom se vůbec nedostali k realizování. Oproti tomu, většinu bytů za posledních 6 let už jsme realizovali. Dodali jsme i interiér, nejen návrh. Takové začátky nebyly. Další změnou je, že občas dostaneme zakázku, kdy řešíme vybavení 12 bytů najednou. Neřešíme jenom jeden byt, ale například soubor bytů pro společnost.

Když se byty zmenšují, je do nich vhodnější používat vestavěný nebo solitérní nábytek?

Tomáš: Vestavěný nábytek, který je od podlahy ke stropu, ještě více zmenší prostor. Šatní skříň se v bytu pro rodinu vypustit nedá. Ale třeba knihovna, která je od podlahy ke stropu, ode zdi ke zdi? Sice vytváří charakter místnosti, ale opravdu je potřeba? Navíc v době, kdy lidé čtou méně a čím dál častěji čtou knihy elektronicky? Taková vestavěná knihovna smysl nemá, namísto knih se do ní pak dávají vázy a další ozdoby jen proto, aby nebyla prázdná.

Co z toho, co jste se za 12 let naučili, bylo nejtěžší?

Tomáš: Těžké bylo určitě získat jistotu, že má člověk dostatek zkušeností k tomu, aby mohl navrhnout něco na první dobrou a vědět, že to bude fungovat. Dále je to způsob jednání s klientem tak, abychom mu dokázali vysvětlit, které věci jsou opravdu dobré, i když jsou třeba dražší. A na druhou stranu, pokud má klient nějak silný názor nebo dobrý nápad, tak ho jako architekt umět zapracovat do svého návrhu tak, aby to fungovalo jako dobrý celek. Celkově to hledání kompromisu mezi tím, co chce klient a architekt. Pokud má klient nějaký požadavek a architekt ho ani na čtvrté schůzce do návrhu nepřidá, nakonec to skončí tak, že si to tam klient přidá sám. A to pak často nekončí dobře.

Mirek: Dnes už máme přesný postup, jak udělat návrh bytu v minimálním čase a minimálním počtu kroků, tak abychom mohli udělat maximálně kvalitní návrh, se kterým bude spokojený klient i my. Vytvořili jsme si systém fází, který zajišťuje, že na konci vznikne skvělý návrh. Druhá věc, kterou máme dobře procvičenou, je empatie vůči klientovi. Dokážeme s Tomášem odhadnout, co od klienta očekávat.

Tohle všechno, co jste zmínili, vztah s klientem, proces, komunikace... to jsou všechno tzv. soft skills. A co třeba nějaké hard skills?

Mirek: Se soft skills jsme začínali na nule a za ta léta navrhování jsme v nich udělali logicky velký posun. Vztah architekta a klienta je třeba zdokonalovat neustále, je to o citu a srdci. U těch hard skills jsme leccos věděli už na škole. Například to, že kuchyňská linka je cca 90 centimetrů vysoká a že na ní patří dřez. K tomu je pak ale potřeba přidávat každý den tvrdě odpracované zkušenosti.


Dvanáct let navrhování bytů II. – Určuje poptávka nabídku i ve výstavbě bytů? Nebo se staví jen to, co je nejvýhodnější pro developery?

Dvanáct let navrhování bytů III. – Zhoršila se stavební akustika, nebo jsou jen obyvatelé domů náročnější?