Dvanáct let navrhování bytů III.

Zhoršila se stavební akustika, nebo jsou jen obyvatelé domů náročnější? Nebo obojí? Třetí a poslední část rozhovoru s Mirkem a Tomášem nejen o hluku a tichu v bytech.

Lidé, kteří žijí v bytech, se často musí potýkat s hlukem od sousedů. Jak je tomu v nových bytových domech? Je stavební akustika lepší, nebo se zhoršuje?

Tomáš: Problém dnešních bytů je, že se staví rychle a celá stavba je z betonu. Když bouchneme v šestém patře do betonové zdi, zvuk se přenáší celým domem až dolů. Člověk si tak může myslet, že mu dupou děti nad hlavou, a ono to může být o tři patra níž. Je to materiál, který přenáší zvuk a technicky se to nedá opravit tak, aby se to zlepšilo. To je věc, kterou si člověk musí zažít... Developer kvůli tomu ale styl stavění spíše nezmění.

Mirek: Jestli se stavební akustice developer věnuje, odpovídá kvalitě a zkušenosti developera. Přišel jsem do styku i s developerem, který stavební i vnitřní akustiku velmi řešil. Je to zkrátka o kultuře developera, protože to on ovlivňuje materiály mezibytových příček a konstrukce jako celku. Ale takových developerů je hrozně málo, spíše vítězí honba za dolary.

Pokud si byt v takovém domě koupím a přijdu do archicraftu, můžete mi s přenosem zvuků nějak pomoci?

Tomáš: V bytech, které navrhujeme, děláme standardně akustickou předstěnu mezi byty. Použil jsem ji už minimálně šestkrát a většinou se jedná o ložnici. Lidé si hodně stěžují nejen na výškový přenos, ale i na mezibytový. Paradoxně to dnes bývá horší než ve starých bytech, například z první republiky. Lidé, kteří jsou na akustiku hodně citliví, se za čas stěhují na kraj Prahy do rodinného domku.

Mirek: Stavební akustika, to jsou stavební materiály, a v těch se toho moc nezměnilo. Je to vesměs dané od devadesátých let. Co se podle mě změnilo je to, že lidé jsou náročnější. V 80. letech bydleli v paneláku, kde bylo slyšet všechno. A teprve teď se akustika vrací nazpět jako hodnota.

V čem dalším jsou lidé náročnější než dříve?

Mirek: Češi obecně rostou. S architekturou je to stejné jako v gastronomii či módě. Máme už jako národ větší přehled. Když jsme začínali navrhovat, bylo použití značky, například nějaké sanity, wow efektem. Dnes řeknete jakoukoliv značku a je to jen jedna značka ze stovek dalších. Dnes se potírá značka a vítězí design jako takový. Nároky na vzhled toho, kde žiju, jsou určitě vyšší než před dvanácti lety.

Tomáš: Dodal bych, že se zlepšila kupní síla. Mnohem více lidí si může dovolit dražší kousky designu, které interiér okoření. Proti tomu stojí jako protipól fakt, že dříve byla atypická výroba na zakázku levná. Bylo to mnohem levnější, než si kupovat typové věci. Tedy když pomineme Ikeu a další. Dnes se to obrací, atyp výroba začíná být luxusní záležitostí.

Když jsem přemýšlela, jak se liší dnešní byty od bytů, ve kterých jsme vyrůstali, uvědomila jsem si, že se úplně vytratily například velkoplošné koberce. Kam se poděly?

Mirek: To jsem si asi nikdy sám neuvědomil, ale je to pravda. Za posledních dvanáct let jsem ani jednou v bytě nenavrhl celoplošný koberec. Za komunismu to byl takový standard. Dnes ho jako standard najdeme například v anglosaském světě. Koberec zde řeší absenci stavební akustiky.

Tomáš: Koberce zůstaly v kancelářích. V těch je to stále jedna z mála levných věcí, které řeší akustiku. V bytech celoplošné koberce podle mě vytlačila osvěta ohledně alergií. Rodiče se bojí, že jejich děti budou astmatici.

A co tedy podlahy, je v nich, kromě absence koberců, nějaký trend? Jaké podlahy máte rádi?

Tomáš: Tady může být opět cítit tlak developera na to, použít levný materiál. Někteří dokonce zvládli přesvědčit kupce, že plovoucí podlaha je lepší než lepená. Plovoucí podlaha je levnější a tlumí lépe než lepená, pro developera výhra.

Mirek: My máme rádi kámen, ať už terazzo nebo ten opravdový. Ten se ale povede použít v minimu realizací. Dále máme rádi beton a masivní dřevo. To je to, co máme rádi. A pak přichází ta část, kdy se musíme vyrovnat s rozpočtem klienta. Tam přichází další možnosti, jako například rektifikovaná dlažba, dýhované lamely nebo náhražky masivu. Nesnášíme laminátové plovoucí podlahy a nemáme rádi tuctové nerektifikované dlaždice s velkou spárou. A protože máme rádi jednoduchost, nesedí nám ani předekorované motivy.

Dvanáct let navrhování bytů I. – Jak se změnily byty a v čem jsme se zlepšili?

Dvanáct let navrhování bytů II. – Určuje poptávka nabídku i ve výstavbě bytů? Nebo se staví jen to, co je nejvýhodnější pro developery?