Jak vypadá teambuilding archicraft?

Jak vypadá teambuilding pro architekty? Třeba tak, že vyrábíme vlastníma rukama velké venkovní sezení. Seznamte se s naší srdcovkou – lehavičkou.

To, že nejsme jen obyčejný tým, vám tu ukazujeme každý týden. Milujeme opravdovost a řemesla. Proto i naše teambuildingy musí odrážet nás samé. Rádi vzpomínáme hlavně na ten, kdy jsme pro dětské táborové středisko vyráběli speciální autorské venkovní sezení/ležení. Přečtěte si příběh našich „lehaviček“.

Lehavička proti trudomyslnosti

Dětské středisko na břehu Drhlenského rybníka potkal tragický osud hned dvakrát – již dvakrát vyhořelo. Nám, jako architektům, bylo jasné, že ničím, co přes víkend stvoříme, nezachráníme celé středisko. Chtěli jsme ale lidi, kteří za projektem obnovy střediska a dětských táborů stojí, podpořit alespoň psychicky. Dát jim něco, co není nezbytné a nutné, něco, co bude jen pro radost.

A protože se snažíme řemesla chápat, zvolili jsme práci se dřevem. Lenka s Mirkem připravili pro zbytek týmu překvapení – tvorbu speciálního venkovního sezení. Nakreslili první skici a nápad byl na světě.

Skandinávská inspirace

Jenže, jak to udělat, aby lehavičku náš tým zvládl vyrobit? Mohli bychom udělat klasickou projektovou dokumentaci, jako posíláme například truhlářům. Ale zkušení řemeslníci vědí, jaký nástroj mají použít nebo jaké vruty se hodí nejvíce. A to samozřejmě například studenti architektury, kteří se našeho teambuildingu také účastnili, nemohou vědět.

Zvolili jsme slavný formát IKEA návodů. Celý proces jsme pečlivě rozkreslili, vymodelovali a přidali úkolu další vtipný moment. Návod podrobně popisoval úhly, potřebné nástroje a postup krok po kroku.

Fošna není prkno!

Prvním krokem byl nákup materiálu. Smrkové řezivo nám připravili v Avydonu a hned na místě přišlo první překvapení pro naše studenty. Fošna není prkno! Prkno, trám, fošna, hranol – to zkrátka není to samé. Naložili jsme smrkové fošny do půjčené dodávky a vyrazili do Teknosu, kde pro nás nachystali impregnaci na dřevo a lazuru Woodex Aqua odstín TM-1819 (krásný bělavý odstín, se kterým dřevo nezežloutne, ale zraje do krásné světlé a našedlé barvy).

Po příjezdu do dětského střediska, kde jsme lehavičky měli i přímo vyrábět, nás čekalo nepříjemné zjištění – nefunguje elektřina! Naštěstí se, než jsme prostudovali návody a dokončili přípravné práce, elektřina opět rozeběhla a my už mohli řezat a brousit. Krize zažehnána.

Přemýšlet do budoucna

Následovala impregnace, která musí několik hodin schnout, a proto jsme pracovali v pátek až do nočních hodin. V sobotu ráno jsme se pustili do lazury. Proč jsme nepoužili krycí barvu? Myslíme do budoucna a nechtěli jsme přidělávat starosti majitelům. Krycí barva se po nějaké době na slunci začne loupat, musí se zbrousit a nátěr se musí zopakovat. U lazury stačí nejprve jeden nátěr, po roce druhý (který jsme při dalším teambuildingu udělali) a lazura vydrží i 5 let.

Pak už jsme mohli sestavovat. Lehavička je bytelná a pravda, trochu těžší. Pro nás ale byla prioritou bezpečnost – lehavička musí unést i 12 dětí a přežít i jejich příležitostný parkour. Nesmí se hnout ani o píď. Na závěr jsme si do lehavičky vyrazili připravenou raznicí i naše logo.

Získáváme pokoru k řemeslu

Proč jsme nejeli na nějaký komerčně organizovaný teambuilding? Našim hlavním cílem bylo, aby si lidé u nás v týmu osahali materiály, se kterými dennodenně pracujeme. Jak je materiál těžký, co přežije, jak se ohýbá a kdy a jak praskne. Dřevo milujeme a je pro nás důležité si uvědomovat jeho limity.

Vlastní řemeslnou prací spíše získáme pokoru. Nejsme zkrátka architekti, co jen ukazují řemeslníkovi prstem. Snažíme se naše architekty a studenty naučit, aby nenavrhli něco, co nejde postavit. Aby zjistili, že například aku šroubovák není úplně nejmenší a že do 5 centimetrové mezery se nevejde. Aby počítali s tím, že se bude muset šroubovat ručně. Nutíme sami sebe přemýšlet o materiálech a jejich limitech. To nám pak pomáhá tvořit věci a interiéry, které mají smysl a ze kterých máte radost.