Ze života archicraft IV.

Posledním článkem archicraft, který zbývá představit, jsou partneři. Zakladatelé archicraft, bez kterých bychom jako ateliér neexistovali. Jak moc nebo málo architektury obsahuje jejich den? Co to znamená vést ateliér?

Žít archicraft

Vrchol naší pomyslné pyramidy je završen těmi nejzkušenějšími a nejzasloužilejšími. Mirek Krátký a Tomáš Cieśla, zakladatelé archicraftu a skvělí architekti. Dvě duše, které stojí za archicraft od začátku do konce, od úsvitu do soumraku. Jak ateliér zakládali, kde začínali a jak se dostali tam, kde jsou dnes si můžete přečíst v obsáhlém rozhovoru. Mirek i Tomáš jsou také na LinkedIN, seznamte se s nimi blíže.

Pokud je archicraft rodina, jsou Tomáš s Mirkem rodiče. Jako partneři to v archicraftu nemají lehké, mají kupu různě zkušených dětí, které vedou k úspěchu. Jak vypadá den autorizovaného architekta, partnera a zakladatele ateliéru? Ten svůj nám popíše Mirek Krátký.

Den v kůži partner architekta

Po studené sprše a jízdě na motorce do ateliéru zjišťuji, že nejsem první ranní ptáče. Už tři duše dávají naší kanceláři život a já si zapínám Joe Cockera (doporučuji album Unchain my heart) a hrnu se pro mé první dnešní espresso a v hlavě si urovnávám dnešní agendu. První na řadě je kontrola aktuálních projektů. „Běží vše, jak má?“, ptám se senior architektů. Aktualizuji dění v naší plánovací aplikaci, abych měl přehled nejen já, ale i Tomáš a všichni junior architekti a inženýři.

Některé dny jsou plné schůzek s klienty, jindy se naplno věnuji projektové a interní koordinaci. Do té patří i menší porady s týmem pro marketing, HR i PR ale i faktury a pohovory. Spolu se senior architekty se účastním kontrolních dnů právě probíhajících realizací a cestou řeším založení nového bankovního účtu i schválení finální prezentace návrhu, kterou přeposílám klientovi. Před obědem se vrhám na nové návrhy: hltám podklady, masíruju pravou i levou hemisféru a myšlenky se utváří. Vše připravím na zítřejší poradu. Druhá hodina je můj čas oběda a vyrážím na nedaleký ramen.

Po obědě, plný energie, zadávám nový projekt restaurace, kouknu přes rameno junior architektům a během dvaceti minut s inženýrem nacházíme zásadní chybu v projektu. Máme z toho radost, společný čas byl dobře investovaný a my si právě usnadnili pracné pozdější úpravy.

Dostali jsme se do pozdějších hodin, v ateliéru už je jen pár lidí a já řeším cenové nabídky, zmeškané hovory a opomenuté maily. Cestou domů, v mírném dešti na motocyklu přemýšlím, že je architekt nejlepší povolání. Snad jen kominík to má o trochu lepší – ten má stálé dost zákazníků a pořád skvělý výhled.


SUPERSCHOPNOST: dýchá za archicraft, upevňuje tým, stará se o dobré jméno archicraft

Život archicraft zachytil na fotografiích Lukáš Legi. (www.lukaslegi.com)